Pondělní rozhovor nebyl přátelským rozhovorem – šlo o opatrné zkoumání vztahu dvou realistů, kteří vědí, že nový světový řád se neutvoří v think-tancích, ale v osobních aliancích, píše se v komentáři na německém webu PiNews..
Donald Trump a Vladimir Putin
21. května 2025 - 04:20
Více než dvouhodinový
telefonický rozhovor mezi ruským prezidentem Vladimirem Putinem a americkým
prezidentem Donaldem Trumpem v pondělí nebyl pouhou výměnou zdvořilostí, ale
vyjádřením vznikající taktické aliance – aliance, která vypovídá o současných
mocenských posunech ve světovém řádu více než mnoho oficiálních summitů.
Na papíře se Trumpova pozice jeví jako jasně lepší: Spojené státy zůstávají
nejsilnější ekonomickou mocností, (zatím) nejsou zapojeny do konvenční války na
svém vlastním kontinentu a Trump – na rozdíl od Bidena – má prostor k
diplomatické změně své pozice. Není smluvně ani ideologicky vázán na ukrajinské
vedení. Může, pokud chce, vyjednat mír.
Putinova situace se jeví
složitější: ruský geopolitický manévrovací prostor je omezený, západní sankce
vstupují v platnost a válka na Ukrajině si žádá zdroje. Ale tento názor je
nedostatečný.
Ve skutečnosti proti sobě stojí dva muži, kteří sdílejí jednu společnou
vlastnost: Mají více nepřátel uvnitř svého vlastního „civilizovaného Západu“
než vně. A právě tato konstelace otevírá historické okno.
Odpůrci mezi „přáteli"
Trump je pravděpodobně nejnebezpečnější postavou pro globalistické elity
Západu. Ne proto, že by se dvořil Rusku, ale proto, že zpochybňuje celou
architektonickou konstrukci jeho moci. V Davosu je cizím tělesem, v Bruselu
hrozbou, v Berlíně bořícím tabu. A jeho návrat do Bílého domu byl šokem pro
všechny, kdo věřili, že éra lidových národních státností skončila.
Putin se zase naučil žít s tlakem zahraniční politiky. Zná aparát, který se ho
už léta snaží démonizovat. Ale na rozdíl od Trumpa je jeho mocenská struktura
vnitřně stabilizovaná. Trumpova pozice je křehčí – ne na mezinárodní úrovni,
ale v rámci samotných západních systémů. A to ho činí zranitelným. Ale také
otevřeným.
Štefec: Jak nám prozradily British Sky News, Donald Trump
nás zradil
Aliance z nutnosti
Trump potřebuje spojence, kteří nejsou součástí transatlantického
establishmentu. Putin potřebuje ve Washingtonu protějšek, kterého neovládá
Sorosova nadace a lobbisté z Pentagonu. Zájmy se překrývají. Ne ideologicky,
ale strategicky.
Válka na Ukrajině se zde stává katalyzátorem. Pro Putina je to prostředek k
zabezpečení západní hranice a posunu globálních mocenských os. Pro Trumpa je
Ukrajina branou k osvobození Evropy z jejích globalistických řetězů. Jeho
strategie: deeskalace směrem ven – destabilizace vnitřních západních center
moci.
Geopolitický vzorec: Kdo proti komu?
Trump má komplikovaný vztah s Čínou, opatrný respekt k Indii a taktické
pochopení pro Izrael a arabské státy. Putin má zase blízké spojenectví s Persií
a Čínou, ale zároveň si nechává otevřené kanály do arabského světa a Indie.
Jejich rozdíly s Erdoganem nebo Netanjahuem nejsou neřešitelné – spíše jsou
projevem strategické hloubky.
Spojuje je jejich společný nepřítel – transatlantický kartel, který se pod
rouškou „liberálního světového řádu“ povznesl nad národní státy jako nadnárodní
síla.
Závěr: Víc než jen telefonát
Pondělní rozhovor nebyl přátelským rozhovorem – šlo o opatrné zkoumání vztahu
dvou realistů, kteří vědí, že nový světový řád se neutvoří v think-tancích, ale
v osobních aliancích. Trump a Putin nejsou přirozenými spojenci – ale sdílejí
společnou analýzu, potřebu a cíl: Znovu získat suverénní moc proti systému,
který se prohlásil za nenahraditelný.
Pro Evropany – a zejména pro Německo – to znamená, že pokud i Washington a
Moskva vytvářejí nová spojenectví nad rámec ideologických hranic, pak je
nejvyšší čas znovuzískání národní suverenity od EU.
Protože nový světový řád se nepíše v Bruselu.
(rp,prvnizpravy.cz,pinews,foto:arch.)